Rákosův pavilon

Projekt: 2013 - 2016

Realizace: 2019

Architektonická soutěž: 2012

Autoři architektonického řešení: Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch. Pavel Ullmann, Ing. arch. Josef Klika

Zastavěná plocha: 750 m2

Délka budovy: 99 m

Výška budovy: až 8 m

Šířka budovy: 7,7 m

Fotografie: Petra Hajská

Zoo Praha otevřela v září roku 2019 Rákosův pavilon. Stavbu významnou v evropském měřítku navrhl architektonický ateliér AND z Prahy.

Rákosův pavilon

„Architektonickou soutěž vypsanou v roce 2012 Zoo Praha jsme vyhráli s návrhem, který respektuje místo, vytváří bohatou skladbu expozic, nabízí překvapivý návštěvnický zážitek a výborné podmínky pro chovatele,“ říká architekt Pavel Ullmann.

Unikátní řešení

Rákosův pavilon vznikl na místě drobných ptačích expozic z 30. let. Chov exotického ptactva zde má tradici již 88 let. Úzký prostor na úpatí strmého svahu byl předurčen pro nevšední návrh.

Architektura bývá charakterizována buď odbornými termíny jako funkcionalistická, brutalistní, postmoderní, nebo přívlastky jako neotřelá, nápaditá a monumentální. Výraz „přiměřená“ nebývá slyšet často. Zde je ale zcela na místě. Architektura od ateliéru AND taková je, funkční, neformální a rafinovaně nenápadná, dobře zapadající do okolní přírody. Uměřenost Rákosova pavilonu v sobě skrývá mnoho jedinečných rysů. Stavba je ukrytá hluboko za kamennou zdí připomínající okolní viniční terasy jako by zde stála odjakživa. Navržené biotopy jsou zcela autentické, a to nejen díky svým obyvatelům, ale také druhové skladbě rostlin, nádherným scénickým malbám i výběru odpovídajících hornin. Z chovatelského hlediska je pavilon jedinečný právě smělou kombinací botanické a zoologické expozice, které se navzájem neruší. Díky posuvné prosklené střeše se navíc z vnitřních expozic můžou stát venkovní, a papoušci i rostliny tak mají přístup k přímému slunečnímu světlu i dešti z bezpečí interiéru pavilonu.
Číst více...

Tradice

Pavilon nese jméno po Stanislavu Rákosovi – chovateli ptactva a milovníkovi papoušků, který Zoo Praha věnoval mimořádný finanční dar. Papoušci chovaní v pavilonu jsou tak cenní, že jejich hodnota snad dokonce převyšuje cenu vlastní stavby, proto je dům i nebývale zabezpečen nejen proti krádeži, ale i proti dravcům.

Stavba je výjimečná i svým zoogeografickým přístupem. Jednotícím tématem expozic jsou především papoušci z různých koutů světa. Každá jednotlivá scénicky pojatá expozice má ovšem i věrnou skladbu celého konkrétního biotopu. A to díky úzké spolupráci kurátorů, zahradníků, umělců a architektů. Uvnitř pavilonu se nachází osm různých expozic – dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic. Propracované scénické pojetí pavilonu vtáhne návštěvníka na zábavnou, naučnou, a především dobrodružnou cestu ptačí říší napříč čtyřmi kontinenty. Cesta pavilonem zavede návštěvníka do různých typů asijského deštného pralesa, na Nový Zéland, do brazilské Caatingy, do otevřených i uzavřených prostor, ze světla do tmy, do suchých i mokřadních biotopů, polopouští i pralesů. Putování je završeno druhou průchozí expozicí, tentokrát již venkovní. U východu naleznou návštěvníci místo pro odpočinek s lavičkou a dvěma původními voliérami profesora Jandy – zakladatele Zoo Praha. Ty představující historický odkaz našich předků, na něž v mnoha ohledech dnešní architektura navazuje.
Číst více...

Dispozice

Dispoziční řešení pavilonu založili architekti na návštěvnickém a ošetřovatelském provozu. Návštěvnický provoz je jednosměrný, člověk prochází temnou chodbou, ze které je dobře vidět do prosvětlených expozic. Provozní a chovatelské prostory jsou vždy ob dvě expozice, kterým konkrétně slouží a koncové místnosti jsou navrženy jako přípravny krmiva a zázemí ošetřovatelů.

Těmto účelům slouží četná technologická zařízení. Větrání je z hlavní části přirozené, pomocí komínového efektu. Stěnové vytápění využívá velké plochy zadních, oblých stěn a umělý déšť doplňuje zálivka, která zvlhčuje vzduch. Umělé osvětlení se používá pouze pro úklid a zimní období, kdy by tropickým rostlinám nestačila běžná doba svitu slunce. Vodní plochy s vegetací jsou doplňovány upravenou a ohřátou užitkovou vodou. Architekti z AND podřídili vše správné funkci, kterou má stavba plnit. Na jedné straně je pavilon životním prostředím vzácných zvířat, kterým je třeba zajistit odpovídající prostor, slunce, stín, a vhodné hnízdní příležitosti. Stavba je ovšem i náročným pracovištěm kurátorů a chovatelů a musí tak slouží i jako vědecké a pečovatelské zařízení s veterinárním provozem. V neposlední řadě je stavba scénickou prezentací živočišných druhů, která má hlavní funkci naučit návštěvníka lásku k přírodě.
Číst více...

Podívejte se na další články